THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je to trochu nevděčné, psát o kapele, se kterou člověk sdílel nějaký ten kus života. Na jedné straně mohu být obviněn z nadržování a na druhé z toho, že si na těchto stránkách řeším nějaké nevyřízené účty. Ani jedno přátelé. THIS NIGHT DRAWS THE END navíc v tuto chvíli již neexistují, takže s klidným svědomím mohu napsat, co si o té jejich nové nahrávce myslím…
…bez toho aby to někomu prospělo nebo uškodilo…
…takže milý Vadime, Michale a Jaroslave…
…myslím si to, že toto EP je bezkonkurenčně ze všech tří, které THIS NIGHT DRAWS THE END v různých sestavách nahráli, to nejlepší. Po všech stránkách jste mi v hudební oblasti připomněli hudbu, kterou v současné době produkují mojí oblíbení FLOWERS FOR WHORES. Vím, že někteří z vás to neuslyší rádi, ale protože mě znáte, tak víte, že je to ode mne míněno jako poklona. Pryč jsou trendovky v podobě breakdownů, pryč jsou kytarové trylky a sóla. Vše má mnohem syrovější pach, nahrávka je více upocená, špinavá a rozhodně i více punková.
V mnoha ohledech to celé vypadá jako hledání ztracené identity, ale ukazuje se, že nalezené cesty jsou správné a THIS NIGHT DRAWS THE END vedou do končin, kdy přestávají být jen regionální metalcoreovou neznámou co se musí rvát o svůj život. S touto cestou jste mohli pomýšlet na něco víc. Kapela má za celou svoji existenci na aktuální desce nejlepšího bubeníka a Vadim tu prokázal, že svými nápady dokáže bezproblémově utáhnout celou kapelu. Je tu pár nedotažených drobností ve zvuku, ale to neřešme.
Morbi jako vždy ukazuje, že je ve studiu mnohem silnější, než naživo, a to je jeho velký problém. Michale, ani po této nahrávce nerozumím tomu, jak se ti povede ve studiu napěchovat do svého hlasu tolik zdravé energie a jak to pak podivně, polochcíple a bez života působí živě. Sakra udělej s tím něco, ne? Vždyť ono to tam někde hluboko v tobě bejt musí. Co? Žejo! Pusť to ven! Hostovačka Zubucha z ..ÚL! dodává lehce blackmetalové náladovce „Sulphur“ síru a oheň. Velká paráda. Takže pánové. Škoda Vás.
Na první poslech z bandcampu ...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.